A J O V Y

Anti-CGRP monoklonální protilátky v léčbě migrény s dalšími komorbiditami

1. Účinnost a bezpečnost léčby anti-CGRP monoklonálními protilátkami u pacientů s migrénou a autoimunitním onemocněním

Léčba migrény anti-CGRP (anti-calcitonin gene-related peptide) monoklonálními protilátkami (mAb) u pacientů užívajících imunosupresiva pro autoimunitní onemocnění (AD) se zdá být bezpečná a účinná a tyto komorbidity a užívání léků by neměly bránit léčbě anti-CGRP mAb. Je však zapotřebí dalšího výzkumu všech klinických důsledků anti-CGRP protilátek v kontextu autoimunity. K těmto závěrům dospěli autoři řady studií o použití anti-CGRP mAb u pacientů s migrénou a autoimunitním onemocněním, které byly prezentovány na EHC (European Headache Congress) 2024.

Multicentrická observační studie případů a kontrol „ImmunoCGRP“ provedená ve Španělsku¹ hodnotila účinnost a bezpečnost anti-CGRP mAb u pacientů s migrénou a autoimunitním onemocněním. Do studie bylo zařazeno 160 pacientů, průměrný věk byl 49,1 roku, 95 % tvořily ženy. V obou stejně zastoupených skupinách pacientů (80 pacientů s AD a 80 pacientů bez AD) byl podobný podíl pacientů s chronickou migrénou a dobou trvání léčby anti-CGRP mAb. Výchozí měsíční počet dnů s bolestí hlavy (MHD) a měsíční počet dnů s migrénou (MMD) se mezi skupinami nelišil. Po šesti, devíti a 12 měsících sledování vykazovaly obě skupiny významné snížení MMD, nicméně ve skupině s AD bylo snížení MMD menší. Autoimunitní onemocnění se zhoršilo u 22 % pacientů ve skupině s AD. Nežádoucí účinky byly mezi skupinami podobné, ale ve skupině s AD se významně častěji vyskytovala zácpa. Závažné nežádoucí účinky nebyly zaznamenány. Výsledky studie potvrzují účinnost a snášenlivost anti-CGRP mAb u pacientů s migrénou a autoimunitním onemocněním. Byla však zdůrazněna potřeba budoucího výzkumu klinických důsledků anti-CGRP terapie v kontextu autoimunity.

Jiná retrospektivní studie byla provedena v terciárním centru v Portugalsku², a to u pacientů s diagnózou migrény, kteří dostávali léčbu anti-CGRP mAb současně s léčbou koexistujících autoimunitních poruch. Do studie bylo zařazeno 22 pacientů, průměrný věk 43,2 roku, 91,3 % žen, průměrná doba trvání léčby anti-CGRP mAb devět měsíců. Fremanezumabem bylo léčeno 17 pacientů, erenumabem 4 pacienti a 1 pacient byl léčen eptinezumabem. Autoimunitní tyreoiditida a systémový lupus erythematodes (SLE) představovaly nejčastější komorbidity v kontextu poruch imunity. Zmírnění migrény ve srovnání s výchozím MMD hodnocené po třech, šesti, devíti a 12 měsících ukázalo medián snížení o 58 %, 67 %, 64 % a 63 %. Nežádoucí účinky se nevyskytly u 68,2 % pacientů; mírnou zácpu a vyrážku uvádělo 22,7 % pacientů; horší kontrolu autoimunitního onemocnění měl pouze jeden pacient. K přerušení léčby došlo u dvou pacientů z důvodu vzplanutí SLE a pankreatitidy. Tato studie naznačuje, že CGRP mAb snižují zátěž migrénou u pacientů s autoimunitním onemocněním, přičemž u většiny z nich se projevují mírné vedlejší účinky. Přerušení léčby bylo vzácné.

Cílem další retrospektivní studie s kohortami španělských autorů³ bylo zhodnotit jednotlivé kombinace anti-CGRP mAb a imunosupresiv/imunomodulátorů, nežádoucí účinky, interakce, snížení MHD oproti výchozímu stavu, skóre MIDAS (Migraine Disability Assessment) a HIT-6 (Headache Impact Test-6). Do studie bylo zařazeno 15 pacientů, průměrný věk 46 let, s epizodickou migrénou (33 %) a chronickou migrénou (67 %), kteří měli komorbiditní autoimunitní onemocnění. Léčebná intervence anti-CGRP mAb zahrnovala galkanezumab, fremanezumab nebo erenumab. Léčebná intervence imunosupresivy/imunomodulátory zahrnovala prednison, metotrexát, hydroxychlorochin, tocilizumab, azathioprin, natalizumab, adalimumab, golimumab, ofatumumab a rituximab. Nežádoucí účinky se vyskytly u čtyř účastníků, kteří dostávali léčbu anti-CGRP mAb, a u dvou účastníků, jimž byla podávána jiná léčba. U žádného z účastníků nedošlo ke zhoršení autoimunitního onemocnění ani k interakci mezi terapiemi. Skóre MHD a MIDAS se od počátečního stavu do dvou let významně snížila. Výsledky naznačují, že léčba anti-CGRP mAb a imunosupresivy/imunomodulátory je účinná a dobře snášená.

Reference

1. García-Castillo MC, Sierra Mencia A, Yésica González Osorio Y, et al. Effectiveness and safety of anti-CGRP treatment in migraine patients with autoimmune diseases: multicenter "ImmunoCGRP" case-control study. Presented at the 18^th European Headache Congress (4-7 December 2024, Rotterdam), The Netherlands, Abstract P012.
2. Carvalho B, Correira C, Costa R, et al. Calcitonin gene-related peptide monoclonal antibodies and concomitant autoimmune related disorders. Presented at the 18^th European Headache Congress (4-7 December 2024, Rotterdam), The Netherlands, Abstract P002.
3. Rocío Córdova Infantes M, Guerrero Carmona N, Fernández Recio M, et al. Anti-CGRP antibodies in patients with migraine and autoimmune disease with concomitant immunosuppressants/immunomodulators treatment: interactions, safety and effectiveness. Presented at the 18^th European Headache Congress (4-7 December 2024, Rotterdam), The Netherlands, Abstract P251.

2. Účinnost a bezpečnost léčby anti-CGRP monoklonálními protilátkami u pacientů s migrénou a roztroušenou sklerózou

Migréna postihuje přibližně 40 % osob s roztroušenou sklerózou (RS). Cílem této studie bylo zhodnotit účinnost a snášenlivost kombinace anti-CGRP (anti-calcitonin gene-related peptide) monoklonálních protilátek (mAb) s chorobu modifikující léčbou (DMT) a jejich vliv na průběh RS.

Do této retrospektivní multicentrické studie¹ byli zařazeni pacienti s RS ze 14 center, kteří byli současně léčeni anti-CGRP mAb a DMT pro RS (mAb nebo non-mAb) po dobu nejméně tří měsíců nebo kratší v případě přerušení léčby pro nežádoucí účinky. Měření výsledků léčby RS zahrnovala klinické relapsy, EDSS (Expanded Disability Status Scale) a aktivitu na magnetické rezonanci v období jednoho roku před zahájením léčby anti-CGRP mAb, v době zahájení léčby (výchozí stav), v průběhu léčby a při posledním sledování souběžné léčby. Výsledky léčby migrény zahrnovaly snížení MHD (měsíční počet dnů s bolestí hlavy) a užívání analgetik (AMN).

Do studie bylo zařazeno 27 pacientů s RS léčených DMT a současně anti-CGRP mAb. Průměrná doba léčby anti-CGRP mAb byla 13,5 měsíce a současně podávané DMT 11,4 měsíce. Devět pacientů bylo léčeno non-mAb DMT a 18 pacientů bylo léčeno mAb. Během souběžné léčby šest pacientů ukončilo léčbu anti-CGRP mAb z důvodu neúčinnosti, klinické remise a nového výskytu neuralgie trigeminu. MHD se významně snížil od výchozího stavu do posledního sledování, stejně jako AMN. Skóre EDSS se od roku před zahájením podávání anti-CGRP mAb do výchozího stavu a posledního sledování významně nezměnilo. U dvou pacientů došlo ke klinickému relapsu a u dvou pacientů ke vzniku nových T2 lézí. Tři pacienti změnili DMT během léčby anti-CGRP mAb (nežádoucí účinky, špatná adherence, chybějící údaje). U čtyř pacientů byly hlášeny mírné nežádoucí účinky, žádný z nich nevedl k přerušení léčby. Dlouhodobá souběžná léčba anti-CGRP mAb a DMT pro RS prokázala bezpečnost a účinnost bez významného vlivu na průběh RS.

Podobné výsledky přinesla i retrospektivní multicentrická studie prezentovaná formou posteru², která zařadila 25 pacientů s RS léčených DMT (mAb a non-mAb) a anti-CGRP mAb. MHD se od výchozího stavu do posledního sledování snížil a skóre EDSS se od roku před léčbou mAb do posledního sledování nezměnilo. Mírné nežádoucí účinky byly hlášeny u dvou účastníků. Dlouhodobá léčba anti-CGRP mAb a DMT byla účinná, s dobrým profilem snášenlivosti a bez významného vlivu na průběh roztroušené sklerózy.

Reference

1. Romozzi M, et al. Evaluating safety, effectiveness, and impact on multiple sclerosis disease course of Anti-CGRP monoclonal antibodies combined with disease modifying treatments – a multicentric study, P094.
2. Poster presentation.

Zácpa jako nežádoucí účinek všech subkutánních anti-CGRP monoklonálních protilátek

Léčba anti-CGRP (anti-calcitonin gene-related peptide) monoklonálními protilátkami je obecně dobře snášena. Nejčastějším nežádoucím účinkem je zácpa; častější při léčbě erenumabem. Cílem retrospektivní studie všech pacientů léčených na neurologické klinice v Portugalsku bylo zjistit prevalenci zácpy jako nežádoucího účinku léčby mAb u pacientů s chronickou zácpou a bez ní.

Data byla získána od 170 pacientů, z nichž 60 bylo léčeno erenumabem, 46 galkanezumabem, 42 fremanezumabem a 7 eptinezumabem. Průměrný věk pacientů byl 45,2 roku, 92,7 % byly ženy. Zácpu po léčbě mAb hlásilo 29,4 % pacientů; 54,0 % z nich mělo zácpu v anamnéze již před léčbou. Nejvyšší výskyt zácpy byl hlášen u pacientů léčených erenumabem (52 %), nižší pak u pacientů léčených galkanezumabem (28 %), fremanezumabem (20 %) a eptinezumabem (0 %). Zácpa vedla k přerušení léčby u 6 % pacientů.

Autoři shrnují, že chronická zácpa může být faktorem, který ovlivňuje pravděpodobnost vzniku zácpy během léčby anti-CGRP mAb. U pacientů s chronickou zácpou by se při volbě mAb měl tento stav zohlednit a tito pacienti by měli být léčeni nejlépe eptinezumabem nebo fremanezumabem.

Reference

Ascensão Pinheiro T, et al. Constipation as an adverse effect of all the subcutaneous anti CGRP monoclonal antibodies: relation to pre-existing constipation and impact on migraine treatment, P001.