A J O V Y

Vystoupení prof. Simony Sacco, University of L’Aquila, L’Aquila, Itálie, prof. Dagny Holle-Lee, Univerzitní nemocnice v Essenu a West German Headache Centre, Německo, a dr. Michaila Vikelise, Glyfada Headache Centre, Řecko, kteří se věnovali klíčovým otázkám prevence migrény, se zaujetím sledovalo přibližně 500 přítomných účastníků. Přibližně 50 účastníků se připojilo online, přičemž záznam je nyní dostupný na požádání.

Když byli účastníci dotázáni, jaké jsou podle nich klíčové rozdíly mezi monoklonálními protilátkami (mAb) dráhy CGRP (calcitonin gene-related peptide) cílícími na ligandy a receptory, 40 % z nich uvedlo jak bezpečnost, tak účinnost, 26 % volilo bezpečnost, 7 % účinnost a 26 % uvedlo, že podle nich neexistují rozdíly.

Devětapadesát procent dotázaných účastníků (n = 122) se při léčbě pacientů s psychickými komorbiditami zaměřuje na migrénu a duševní zdraví, zatímco 30 % upřednostňuje migrénu a 11 % psychické onemocnění.

Co nám nejnovější reálná data říkají o mAb dráhy CGRP?

Předsedající prof. Simona Sacco zahájila svou přednášku nastíněním nedávných výsledků průzkumu OVERCOME EU a zdůraznila přitom, že 85 % pacientů v současné době neužívá preventivní léčbu.¹ Zabývala se tím, jak mohou reálná data přispět ke zkvalitnění péče o pacienty. Posluchače seznámila s daty ze třetí interim analýzy studie PEARL a uvedla, že 58,5 % ze 732 pacientů s dostupnými daty dosáhlo po 6 měsících snížení počtu dnů s výskytem migrény v měsíci (monthly migraine days, MMD) o ≥ 50 %. Snížení počtu dní s migrénou v měsíci, redukce skóre disability a omezení užívání akutní medikace přetrvávaly při léčbě fremanezumabem déle než 12 měsíců.²

V italské studii zahrnující 1 635 pacientů s migrénou, kteří užívali buď fremanezumab, nebo galkanezumab, nebo erenumab, byl výskyt nežádoucích účinků spojených s léčbou (treatment emergent adverse events, TEAE) nižší, než uváděly randomizované kontrolované studie (RCT), přičemž 73 % všech TEAE bylo uváděno u pacientů užívajících erenumab.³ Zatímco reálná data nám pomáhají porozumět léčbě migrény, zůstává několik nezodpovězených otázek, včetně ideálního cíle CGRP a léčby vhodné pro pacienty s psychickými komorbiditami.

Zlepšení se udrželo u primárních cílových ukazatelů a napříč všemi sekundárními cílovými ukazateli ve třech interim analýzách studie PEARL.

Ligand, nebo receptor: který cíl CGRP je lepší?

Dr. Vikelis zahájil své sdělení tím, že zdůraznil, že pokud chybějí head-to-head studie mAb dráhy CGRP, reálná data mohou poskytnout vhled do rozdílů mezi nimi. Dr. Vikelis podtrhl skutečnost, že zatímco počty respondérů ≥ 50 % jsou u mAb dráhy CGRP cílících na ligandy a na receptory podobné,^4–6 ty, které cílí na ligandy, byly v retrospektivní studii z reálné praxe spojeny s vyšším podílem superrespondérů než ty, které cílí na receptory (p < 0,05).⁷ Navíc u erenumabu bylo uváděno podstatné snížení přínosů v průběhu času.^8,9 A kromě toho někteří pacienti mohli mít užitek z převedení mezi mAb dráhy CGRP s odlišnými cíli; 43 % pacientů, kteří byli převedeni na fremanezumab z erenumabu (n = 145) nebo galkanezumabu (n = 16), uvádělo ≥ 50% snížení MMD od výchozích hodnot po 3. měsíc, zatímco 35 % pacientů, kteří byli převedeni na erenumab z galkanezumabu (n = 14) nebo fremanezumabu (n = 6), dosáhlo ve stejném časovém období ≥ 30% snížení.^10,11 Když dr. Vikelis porovnával bezpečnost a snášenlivost, nastínil, jak může erenumab vyvolat signální dysbalanci v gastrointestinálním traktu prostřednictvím blokády jak receptorů CGRP, tak receptorů AMY1,¹² přičemž zaznamenal, že ve studii z reálné praxe 41,3 % pacientů užívajících erenumab uvádělo zácpu,⁸ což mohlo vést k přerušení léčby. Naopak gastrointestinální nežádoucí účinky jsou vzácné u pacientů, kteří užívají mAb cílící na ligandy, s pouze 3,1 % pacientů ve studii PEARL (N = 897), kteří uváděli zácpu při užívání fremanezumabu.¹³ Na závěr popsal výsledky systematického přehledu, ve kterém byl u mAb dráhy CGRP prokázán příznivější poměr přínosů a rizik vs. topiramát a propranolol u pacientů s epizodickou migrénou (EM) a chronickou migrénou (CM). Fremanezumab vykazuje z mAb dráhy CGRP nejvyšší poměr přínosů a rizik u pacientů s EM.¹⁴

Reálná data naznačují, že existují rozdíly mezi léčbou cílící na receptory a ligandy, co se týče snížení MMD, míry léčebné odpovědi, trvalé úspěšnosti a nežádoucích účinků.

Migréna a duševní zdraví: jak mohou léčebné režimy cílící na CGRP pomoci?

Profesorka Holle-Lee zahájila své sdělení tím, že vysvětlovala, že psychologické profily pacientů mohou ovlivnit odpověď na mAb dráhy CGRP.¹⁵ Zatímco preventivní medikace nezaměřená specificky na migrénu může exacerbovat symptomy deprese, zhoršit paměť/koncentraci a snížit libido,¹⁶ mAb dráhy CGRP vykázaly účinnost u pacientů s psychickými komorbiditami zařazenými do klinických studií.^17–19 Poté prezentovala výsledky studie UNITE, první a jediné RCT zaměřené na mAb dráhy CGRP – fremanezumabu – u pacientů trpících migrénou a přidruženou závažnou depresivní poruchou. Pacienti ve studii UNITE zaznamenali signifikantní snížení MMD od výchozích hodnot do 12. týdne (p < 0,0001), skóre HAM-D 17 (D 17, Hamilton Depression Rating Scale 17 items) (p = 0,0228) a PHQ-9 (Patient Health Questionnaire 9) (p = 0,0108) při srovnání s placebem.²⁰ Data týkající se evropských pacientů zařazených do studie UNITE byla prezentována poprvé na Evropském kongresu bolesti hlavy (European Headache Congress, EHC); prof. Holle-Lee zdůraznila, že snížení MMD a skóre HAM-D 17 od výchozích hodnot po 12. týden se podobala těm, která byla pozorována v celkové populaci studie UNITE.²¹ Na závěr se snažila dopátrat možných příčin výsledků ve studii UNITE, včetně potenciální role CGRP u deprese, účinnosti periferně působící léčby na psychické komorbidity a role CGRP a sekrece zánětlivých cytokinů v patofyziologii deprese.^22–24

(Ve studii UNITE) Byl patrný signifikantní a významný vliv nejen na migrénu, ale také na přidruženou závažnou depresivní poruchu, což je pro pacienty velmi důležité. 

Literatura

1. Pascual J, et al. J Headache Pain 2023;24:86; 2. Ashina M, et al. Presented at EAN 2023; Budapest, Hungary, July 1–4: EPR-045; 3. Egeo G, et al. Presented at IHC 2023; Seoul, South Korea, September 14–17: IHC23-PO-251; 4. Barbanti P, et al. Headache 2021;61:1351–63; 5. Egeo G, et al. Presented at IHC 2023; Seoul, South Korea, September 14–17: IHC23-PO-273; 6. Vernieri F, et al. Eur J Neurol 2023;30:224–234; 7. Schiano di Cola F, et al. Eur J Neurol 2023;30:1764–73; 8. Cullum CK, et al. J Headache Pain 2022;23:61; 9. Andreou AP, et al. J Headache Pain 2022;23:139; 10. Straube A, et al. J Headache Pain 2023;24:59; 11. Overeem LH, et al. Front Neurol 2023;14:1154420; 12. Hage La Cour S, et al. J Headache Pain 2022;23:59; 13. Ashina M, et al. Cephalalgia 2023;43:3331024231214987; 14. Drellia K, et al. Cephalagia 2021;41:851–64; 15. Bottiroli S, et al. Presented at IHC 2023; Seoul, South Korea , September 14–17; IHC23-PO352; 16. Stępień A, et al. Psychiatr Pol 2022;56:711–2; 17. Lipton RB et al. Headache 2021;61:662–72; 18. Tepper S, et al. Neurology 2018;90:P4.105; 19. Smitherman TA, et al. Headache 2020;66:2202–19; 20. Ramirez Campos V, et al. Presented at IHC 2023: Seoul, South Korea, September 14–17: IHC23-IND-014; 21. Tassorelli C, et al. Presented at EHC 2023; Barcelona, Spain, December 6–9: P042; 22. O’Reardon JP, et al. Psychiatry ( Edgmont ) 2006;3:54–63; 23. Han D, Ann Indian Acad Neurol 2019;277–81; 24. Farooq RK, et al. Biomed Resp 2017;6:15–20.